Neporozumění jako klíč ke svobodě?
„Proč mě vůbec neposlouchá? Jak to, že neslyší, co říkám?“ Použil jsem snad všechny známé komunikační techniky, přesto stále narážíme na tu samou zeď. Probíráme to snad půl hodiny a neposunuli jsme se ani o píď. F-R-U-S-T-R-A-C-E. Neslyší, že vlastně nejsem proti němu, natož aby se na to dokázal podívat z mého pohledu. Nechci ho o…
Ztraceni v lese
Silvestr. Mrazivý to den. Teplota vzduchu v prochladlé setnici naší chalupy nám nezabránila vylézt zpod peřin, stejně jako nám teplota venkovního vzduchu nezabránila opustit ještě pořád relativně vyhřátou chaloupku. Na výlet do místních lesů jsme se totiž ohromně těšili. Tedy já rozhodně. Přivést své kamarády do mně tak důvěrně známého lesa, ve kterém jsem strávil…
Jak jsem uvnitř sebe našel zdroj lásky
Jednoho večera jsem se vracel domů parkem a cítil jsem opravdu velkou radost z toho, že jsem součástí všeho kolem mě, těch krásných stromů, květin, větru… Viděl jsem jedinečnost stromů, cítil jsem lásku. Najednou jsem zaslechl stromy, jak ke mně promlouvají: Ten cit, co cítíš, je nádherný a moc si ho vážíme. Ale stále však…
Jak mě sama existence vyvedla aprílem
Vracím se takhle krátce před půlnocí v rozverné jarní náladě od metra domů a jen se nestačím divit, co se tu najednou po oteplení vyrojilo krásných chlapců. Přemýšleje o tom, zda byli v zimě přilepení k ústředním topením nebo zda jsem si jich jen nevšimnul přes vrstvu zimních bund, zapovídávám se s jedním sympatickým pejskařem…
Svoboda hlasu
Zvuk přináší svobodu tělu, tělo dává svobodu zvuku. Znovu jsem se o téhle jednoduché pravdě, kterou naši předkové moc dobře znali, přesvědčil při dnešní katarzní procházce lesem. V civilizaci zatím obvykle, i přes snahu otevřít se a uvolnit se, nedovolím svému hlasu, aby plně využil veškerý svůj potenciál, vždycky se najde nějaký strach či stud,…
Jak mi drak byl učitelem
Podzim už je v plném běhu a s ním se zvedají větry. Vítr vždycky fascinoval svou nevázaností a svobodou. Létat tak jako pták… Člověk zasněně zavře oči, roztáhne ruce, s úsměvem na srdci skočí… a vzápětí zas dopadne na zem, aby mu připomněla, kde je jeho místo… Jednoho to zamrzí až naštve. Možná to byly…
Kámen
To si vám takhle na zemi ležel jeden kámen. Sám ani moc netušil, jak dlouho tam vlastně leží, prostě tak nějak věděl, že patří tam, kde je, a bylo mu dobře, nesmírně dobře. Věděl, že tady na zemi se nemusí ničeho bát, že je vlastně se zemí jedno. Nikdy by ho nenapadlo přemýšlet o tom,…
O souladu s celkem
Věřím, že právě jsme svědky úžasné proměny lidského vědomí. Ohledně roku 2012 najdeme na internetu mnoho teorií, některé z nich jsou dosti divoké. Nevím, co se bude dít, ale jsem otevřený a vnímám, co se již mnoho let děje. Můj přístup je v určitém slovu spíše přízemnější, nečekám, že to bude o světlech či obdobích…