Vítejte na osobních stránkách vědce, mystika, tanečníka, hudebníka, maséra, učitele, šamana a teď už i bloggera Jiřího Kysilky, tedy mě. (Jirka o sobě nerad mluví, a tím spíš ve třetí osobě.) Jsem milovník dobrého piva, vína a zdravého životního stylu, geek zajímající se téměř o všechno kromě fotbalu, neúnavný hledač pravdy, věčný obdivovatel přírody a všeho živého, tedy i lidí – miluju to, kým skutečně jsou, miluju jejich (naši) odvahu tohle zapomenout a vydat se na dobrodružnou cestu opětovného sebenalézání. Ale dost o mně.

O ČEM JE TENTO BLOG?

Stručně řečeno – o životě, o člověku, o lásce. Moje neúnavná touha růst a učit se mi umožnila nasbírat velké množství rozmanitých zkušeností. Díky ochotě experimentovat jsem všechno vyzkoušel ve svém vlastním životě. Díky důvěře ve vlastní moudrost a intuici jsem si mohl vše dávat do souvislostí a odhalit důležité principy, které v praxi fungují.

A o to přesně na těchto stránkách jde. Budu sdílet své zkušenosti z praxe, postřehy, náměty k zamyšlení. Vzhledem k tomu, že 90 % věcí, kterým dnes věříme, prostě a jednoduše není pravdivá, tak budu také bořit některé zavedené mýty a ukazovat, že některé věci fungují jinak (a často snadněji) než se obecně věří. Budeme si povídat o základních principech, budu vás často nabádat, abyste si to, o čem píšu, vyzkoušeli sami v praxi – nemá smysl jen tak věřit něčemu, co si sami nezkusíte a neprověříte. Nechci vám předávat svou pravdu, chci vás inspirovat k tomu, abyste našli tu svou.

Pokud vás to zaujalo, můžete se tímto formulářem přihlásit k odběru novinek. Můj přístup je férový, neposílám nic, co bych sám nechtěl dostávat. Kdykoli se můžete odhlásit.

This MailChimp shortcode is now deprecated. Please insert the new shortcode to display this form.

Co konkrétně zde budete moci najít?

Ačkoli je záběr tohoto blogu poměrně široký (klade si za cíl ukazovat život tak, jak ho znám, nevynechávat nic, co k němu patří), budou články nejčastěji spadat do jedné z následujících oblastí. Pokud byste chtěli na některém z těchto témat zapracovat při individuálním sezení, nebo mě jen pošťouchnout, abych se jím zabýval co nejdřív, neváhejte se mi ozvat.

TĚLO – CHRÁM DUŠE

Mít krásné zdravé tělo, ve kterém se cítíme jako doma, je naše nezadatelné právo. Ukážeme si, že cesta za tímhle cílem může být příjemná a zábavná. Pokud rozumíme základním principům, zasahujeme chytře a strategicky, nemusí nás to ani stát příliš energie. Budeme si povídat o tom, jak tělo vědomým způsobem utvářet, ukážeme si, že současná podoba našeho těla odráží náš dosavadní život – jak se hýbeme, jak své tělo prožíváme a používáme, čím ho živíme. Přímočarým a zážitkovým způsobem si ukážeme, jak stav našeho těla souvisí s psychikou, vysvětlíme si, co je to trauma a jak nás a naše tělo ovlivňuje. A co s tím můžeme dělat. Budu zde postupně sdílet vše, co jsem se naučil o fungování těla, o cvičeních a masážích, ukážu vám, jak si účinně pomoct sám. Inspiroval jsem se jak tradičními cestami, jako je jóga, aikido, thajské masáže a tchaj-ťi, tak moderními přístupy, jako feldenkreisova metoda, kraniosakrální terapie, funkční trénink či crossfit. Vše jsem propojil v integrovaném systému práce s tělem, který budu postupně na těchto stránkách předávat. Chci ukázat, že cvičení může být zábavné a hravé, může být tancem na hranici vlastních možností.

ZRAK

I když mám na fotce brýle, tak vězte, že nejsou moje. Během dětství a dospívání jsem brýle nosil, před několika lety jsem je však nadobro odložil. Zjistil jsem totiž, že kvalita mého zraku odráží můj psychický stav – zažil jsem chvíle, kdy jsem viděl naprosto ostře a jasně – obzvláště po určitých meditacích a po hloubkové práci. Nosit korekční pomůcku začlo být pod světlem tohoto uvědomění absurdní, tím spíš, že brýle omezují pohyblivost očí a mohou ve výsledku limitovat i myšlení (více o souvislostech mezi myšlením a očními pohyby si povíme, až přijde někdy řeč na neurolingvistické programování). Začal jsem se zajímat o to, jakým způsobem se můj zrak může léčit sám, začal jsem sledovat, co mi zhoršené vidění říká o mně. Odhalil jsem spousty přirozených cest, jak se zrakem pracovat a jak oči uvolňovat. Jak zrakovou vadu přirozeně léčit. Rád se o to s vámi podělím.

HLAS

Hlas považuji za nejdokonalejší hudební nástroj – ke zpěvu totiž nepotřebuji nic jiného než sebe. Hlas dokáže vyjádřit cokoli, co se v nás právě teď odehrává – a také to v každý moment dělá – někdy je až příliš upřímný a odkrývá i věci, o kterých sami netušíme – pro druhé jsou však často velice zřetelné. Zpěv a práce s hlasem je mou velkou životní vášní, ať už hlasu využíváme jako uměleckého prostředku nebo jako terapeutického nástroje, který nás provází naším nitrem a vede nás na místa, která nám jinak zůstávají neznámá.

OSOBITÝ ŽIVOTNÍ STYL

Zdravý životní styl nemusí být o dodržování pravidel, která dodržovat vlastně ani nechcete. Ti nejpřísnější propagátoři zdravého životního stylu jsou mnohdy zejména mistři sebezapření a nejrychleji stárnou. Jak najít takový rytmus života, který bude vyhovovat vám? Jak vytvářet zdravé návyky, se kterými budete spokojení? Jak přistupovat k těm méně zdravým? Jak si život každý den užívat a nikoli jen přežívat? Jak se stravovat zdravě a nemuset přitom trávit většinu dne přípravou jídel? I o tom se můžete dočíst na těchto stránkách.

ŽIVOTNÍ POSLÁNÍ

Nalézt své životní poslání vůbec nemusí být nezvladatelný úkol. Pokud ovšem nemáte představu, že životní poslání je jedna konkrétní věc, kterou si splníte, odškrtnete a máte hotovo. Životní poslání chápu jako cosi, co je s námi přítomno neustále, po celý život. Je to směrování, které můžeme pocítit kdykoli uvnitř svého srdce, i když mu zrovna teď třeba plně nerozumíme. Znát své životní poslání potom znamená být neustále spojený s prostými otázkami: Co opravdu chci? Co mě opravdu naplňuje? Co je mou vášní? Život není tak dlouhý, abychom si mohli dovolit jím mrhat. Na smrtelné posteli lidé nejčastěji litují toho, že nebyli věrní tomuto hlasu svého srdce. Jak v sobě najít odvahu vydat se na cestu svého poslání? Jak ho rozpoznat a věnovat mu v životě pozornost? To bude dalším tématem tohoto blogu.

TVOŘIVOST A PRODUKTIVITA

Nechat po sobě něco smysluplného je cosi, co většinu lidí značně naplňuje – ať už vytvoří rodinu, obraz či nový podnik. Jakým způsobem funguje naše tvůrčí myšlení? Jak žít v tvůrčím proudu života? Jak dosahovat svých cílů? Jak využít svůj čas smysluplně a jak mít přehled o tom, co je pro mě v životě důležité? Pokud vás zajímají zkušenosti velkého chaotika, který se nakonec dokázal zorganizovat, jste tu správně. Povyprávím vám o tom, jak jsem zaváděl svůj systém organizace, na co jsem při tom narážel, co mi fungovalo a co ne. Ukážu, jak funguje můj současný systém, jakým způsobem podporuje tvůrčí myšlení a nabídnu inspiraci, jak při zvládání svého života postupovat.

HOJNOST A PENÍZE

Peníze jsou mízou života. Dříve jsem penězi pohrdal, považoval je za něco nízkého. Postupně mi však začalo docházet, že peníze samy o sobě jsou čistou energií, vyjádřením hodnoty. Kde se však tato hodnota bere? Budeme si povídat o tom, že skutečné bohatství není sumou na účtě, ale spíše schopností vytvářet hodnotu. Budeme se dívat na to, co může být příčinou toho, že nemáte tolik, kolik si představujete. Budeme se učit rozumět zákonu dávání a přijímání. Možná při tom pochopíte, že skutečným zdrojem peněz jste vy sami 🙂

OSOBNÍ RŮST

Slovo růst užívám úmyslně, protože v sobě nese přirozenost. Stromy a květiny rostou, aniž by je tomu někdo učil, a stejně tak mohou růst i lidé. Semínko není o nic horší než kvetoucí jabloň, proto jste naprosto v pořádku, ať už jste na své cestě kdekoli. Ať najdete sebelepší návod na život, nevyrovná se tomu, co nesete v sobě, tomu, co vás učí váš život.

VŠECHNO, CO OPRAVDU POTŘEBUJETE, UŽ V SOBĚ MÁTE.

Nebo máte alespoň potenciál se to naučit. Lidé jsou větší, než si myslí. Příběh o tom, jak jsem si tenhle fakt uvědomil, si můžete přečíst zde – Ztraceni v lese – a možná pochopíte, proč zde přirovnávám člověka k lesu 🙂

Většina z nás ovšem zapomněla, kým doopravdy jsme. Nevzpomínáme si na své skutečné možnosti. Jsme jako semínka, která už zapomněla, že mohou vyklíčit a stát se rostlinou. Semínko potřebuje vodu, aby mohlo začít růst. My lidé vodu taky potřebujeme (více o této naší potřebě a o tom, jak ji naplňovat, se můžete dočíst zde 🙂 – Naučte se pít), ale krom vody potřebujeme ještě něco. Asi tušíte?

LÁSKA

Potřebujeme milovat a být milování. Potřebujeme se naučit lásku přijímat i dávat.

Teď nemluvím o vztazích, o romantické lásce. Mluvím o živém spojení s naší podstatou. Mít sám sebe rád, milovat sám sebe takového, jaký skutečně jsem. Ono to znamená v podstatě totéž jako vědět, kdo jsem – protože když opravdu uvidíte, kdo jste, není dál možné sebe sama nemilovat. Ono není vůbec možné nemilovat, protože zjistíte, že to, čím skutečně jste, je sama láska. Pokud netušíte, o čem právě mluvím, přečtěte si článek Jak jsem uvnitř sebe našel zdroj lásky, kde vyprávím, jak jsem tohle naplno prožil na vlastní kůži.

Není ovšem mým záměrem utíkat k mystickým stavům. Zajímá mě, jak můžeme tomuto poznání dát prostor v běžném životě. Jak z něj utvářet každý svůj den. Jak by život vypadal, pokud bychom dovedli jednat ze svého středu, z místa lásky? Kdybychom nepřekáželi sami sobě a plně důvěřovali moudrosti života? Kdybychom dokázali respektovat sebe sama i druhé lidi takové, jací jsme? Jaké by to bylo žít plně v souladu s proudem života? Na tyto otázky neustále hledám (a postupně i nacházím) odpovědi a rád s vámi budu sdílet, co jsem dosud pochopil.

Pokud to s vámi rezonuje a rádi byste měli přehled o novinkách, které se zde budou postupně objevovat, zanechte zde prosím svůj email.

This MailChimp shortcode is now deprecated. Please insert the new shortcode to display this form.

Rád udržuji inbox svého mailu čistý a nemám rád, když mi někdo zapleveluje schránku informacemi, které mě nezajímají. Proto nic takového nebudu dělat ani já vám. Máte mé slovo. A kdyby se vám cokoli nezdálo, můžete se hned jednoduše odhlásit.

MŮJ PŘÍBĚH

Když se ohlédnu kamsi na začátek své cesty (kde to vlastně přesně začalo?), jsem ohromen tím, co vše se od té doby událo. Začínal jsem jako tlustý brýlatý geek, který se zajímal o všechno možné, jen ne o sebe. Geekem jsem zůstal (i když se mi mnohem víc líbí pojmenování renesanční člověk), jinak jsem ale vstoupil na cestu plnou zásadních životních změn. Na této cestě jsem zhubnul, naučil se prožívat své emoce, zjišťoval, jak zacházet se svým tělem a myslí (to je tedy úkol na celý život), objevoval svůj životní sen a hledal cestu, jak za ním jít, dělat to, co mě naplňuje a baví, čím mohu společnosti opravdu prospět. Zejména jsem se však naučil mít sám sebe rád, respektovat se takový, jaký jsem, i se svou zranitelností a slabostí. Naučil jsem se žít svobodně a důvěřovat své vlastní cestě, i když jí ne vždy hned rozumím. Dovolit si být opravdový a spontánní, být sám sebou. Být produktivní a tvůrčí, a přitom si udržovat čistou mysl a vnitřní klid. Dávat své srdce do všeho, co zrovna dělám, být plně při tom a radovat se z toho.

Ne vždy to ale vše šlo takhle hladce. Na cestu sebepoznání jsem vkročil s pocitem, že mám určitě nějaký zásadní problém a stále jsem doufal, že právě tenhle nový přístup, tenhle nový učitel, udělá nějaký zázrak a já budu konečně moct být šťastný. Takhle to ale nefungovalo a já si palčivě uvědomoval, že bych se vlastně moc rád stal někým jiným, někým, kdo nejsem. Že sám sebe vlastně nemám moc rád a neumím se sebou žít. Tohle poznání sice bolelo, ale aspoň mi jasně ukázalo, kde se reálně nacházím, odkud jedině mohu vykročit vpřed. Začal jsem chápat, že i tohle je v pořádku.

Postupně jsem začal více kultivovat cestu otevřeného srdce, která je prostá – ať se v přítomném okamžiku děje cokoli, mohu se tomu otevřít a přijmout to takové, jaké to je. Brát to jako svou součást, která je ve své podstatě krásná a mohu si ji dovolit. Princip je to prostý, bez přílišné nadsázky si mohu dovolit tvrdit, že o mnoho víc není skutečně potřeba, je to však umění, kterému se můžeme učit celý život. A umění je to velice účinné. Je to paradoxní – když jsem přestal chtít sám sebe měnit, začaly se věci měnit jaksi samy od sebe. Přestal jsem překážet přirozenému růstu, který neřídím já, ale příroda ve mně, já jsem spíše jakýsi spoluúčastník.

Nastartoval jakýsi proces hluboké transformace, který už nešlo příliš zastavit (ne že bych ho zastavit chtěl, až na pár výjimečných chvil). Začal jsem víc důvěřovat svému vnitřnímu vedení – přestal jsem od svých učitelů očekávat, že mi řeknou, jak to se mnou je, spíše se pro mě stali někým, kdo mi čistotou svého přístupu dává prostor k hlubšímu spojení se sebou samým. Postupně jsem se začal druhým přibližovat. Přestávali mi připadat odlišní, dovedl jsem je milovat, i když jsem jim nerozuměl. Začal jsem je vnímat jako svůj odraz a dokázal jsem spatřit esenci a čistý záměr i za chováním, které mi dříve vadilo. Sebe i druhé jsem začal víc respektovat takové, jací jsou. Pomalu mizela chuť někoho měnit či někomu radit. Pochopil jsem, že v přijetí mé lidskosti a zranitelnosti je neuvěřitelná síla a krása. Věci jako slabá vůle, zoufalství, vztek a smutek už přestávaly být problémem, byly prostě tím, co život právě teď přináší. A kdo jsem, abych si dovolil tvrdit, že to tak nemá být? Od své bolesti jsem se vždy mnohému naučil, otevřela mě soucitu a hlouběji spojila s vlastní podstatou.

Pochopil jsem, že můj život je mi nejlepší mapou. Že já sám jsem tím zázrakem, na který jsem čekal. Dotknul jsem se svojí věčnosti, a zároveň si hluboce uvědomil svou pomíjivost. Proto na nic nečekám a každý den dělám kroky, které přinášejí posvátný sen mé duše sem na zemi. Je to zvláštní pocit – i když cítím, že cesta to může být ještě dlouhá a připadám si neustále jako na začátku, zároveň jako bych tu už plně cítil výsledek. Jako by trpělivě čekal v mém srdci. A i když můj život je vlastně úplně normální, mívám – stejně jako kdokoli jiný – dny plné stresu a občas se v něčem pěkně plácám, zmizel pocit, že bych měl něčeho dosahovat, zmizel pocit netrpělivosti a nespokojenosti. I když cesta může být ještě dlouhá – koho to zajímá, když mě každý přítomný okamžik této cesty naplňuje a baví?

Vím také, že na téhle cestě nejsem sám, že tu vizi, kterou jsem v sobě rozpoznal, neseme společně. Že je to sen, který mě přesahuje.

Zaujalo vás to? Přidejte se na cestu – zadejte email, abychom mohli zůstat ve spojení a neutekly vám žádné novinky. Nebo mi napište. Můžeme společně tvořit 🙂

This MailChimp shortcode is now deprecated. Please insert the new shortcode to display this form.