Věřím, že právě jsme svědky úžasné proměny lidského vědomí. Ohledně roku 2012 najdeme na internetu mnoho teorií, některé z nich jsou dosti divoké. Nevím, co se bude dít, ale jsem otevřený a vnímám, co se již mnoho let děje. Můj přístup je v určitém slovu spíše přízemnější, nečekám, že to bude o světlech či obdobích temnoty, ale spíše o vnitřní proměně každého z nás, o proměně vnímání a vědomí. Což není žádná nuda, to samo o sobě může být velice, velice šťavnaté 😉
To, co teď probíhá na úrovni lidstva, mi pomohl objasnit jeden příběh, o který se s vámi teď podělím. Na jednom workshopu jsme prováděli zajímavý experiment. V kruhu asi dvaceti lidí jsme měli každý nejprve ponořit do sebe a najít svůj vnitřní tón, který v nás zní. A potom jej začít zpívat, hrát si s melodií, která se objeví. Přitom však naslouchat i melodii celku, hledat soulad s jeho harmonií. Najít způsob, aby osobní vyjádření každého z nás s celkem ladilo.
Když jsme ovšem začali zpívat, začalo se linout něco dost podivného, co nemělo ani harmonii, ani rytmus, připomínalo to jakési atonické moderní umění. Při vší snaze sladit se s celkem to bylo dosti nemožné, protože celek sám nenesl žádnou konkrétní notu, chaoticky a nepředvídatelně se měnil z jedné kakofonie do druhé. Bylo to poměrně frustrující, ozývalo se hodně nespolupracujících individuálních melodií. Naděje, že se z toho chaosu vyloupne nějaká společná harmonie, byla dosti mizivá.
Najednou mi došlo, že to dosti odráží situaci lidstva tady na Zemi. Když se člověk ladí na celek, tak nenachází nějakou harmonii, se kterou by bylo možné se propojit, ale spíš cosi nelibého, chaotického. Lidé tak pomalu ztrácí důvěru v celek, ztrácí důvěru v to, že by mohlo být smysluplné se s tímhle celkem nějak propojit a odevzdat se mu. Každý tedy od celku utíká a posiluje svoje individuální sebevyjádření, bez jakéhokoli ohledu na fungování celku.
V našem zpívacím kroužku se ovšem začala dít zajímavá věc. Několik hlasů se začalo spojovat v jednom tónu, vzdalo se, alespoň dočasně, svého individuálního vyjádření a variability, aby dalo celku směr. Na to začaly reagovat další hlasy, lidé se jí ze své přirozené potřeby a touhy po harmonii začali okamžitě chytat a harmonie celku začala narůstat. Čím více se z původního chaosu klubal soulad, tím více se rodila možnost důvěry a svobody. Nakonec se opět vrátila víra v celek a v ten moment měl najednou každý dostatek prostoru pro individuální vyjádření. V tu chvíli se začala linout překrásná hudba, ve které každý měl tolik prostoru pro sebe, kolik potřeboval. Jak lidé začali celku věřit, začali mu i více naslouchat a začali přirozeně jednat v souladu s ním. Přitom harmonie celku se dynamicky měnila, nastávaly i krátké disharmonické chvíle, kdy ovšem záměr všech lidí opět naleznul novou harmonii.
Přijde mi, že pokud se teď udává nějaká celospolečenská změna, mohla by mít tuhle podobu. Lidé, frustrovaní neustálým zažívání disharmonie na různých úrovních, a vyčerpaní z nesmyslnosti svého nesouvislého individuálního vyjádření, začínají přeci jen více naslouchat většímu celku, začínají být otevřenější. Mnozí dokážou udělat ten krok, kdy svou individuální svobodu odevzdají prospěchu většího celku a začínají se nechat vést tím, co zaslechli. Na začátku stačí, když se najde pár jednotlivců, kteří udávají základní tón, základní harmonii. Jak tahle začne být slyšitelná, přidají se další, už proto, že to je přirozená lidská potřeba, na kterou jsme možná jen nadlouho zapomněli. A čím víc sílí celek, tím víc sílí i každý jednotlivec a získává paradoxně víc a víc svobody pro svoje sebevyjádření. A na konci budeme všichni účastni spolutvoření společné harmonie, kdy naše víra v ní nám bude dávat důvěru ji neustále znovu a znovu tvořit. A i v dobách, kdy třeba harmonie chvíli slyšet nebude, to bude právě naše přímá zkušenost s ní, která nám dá sílu ji znovu nalézt.
Bylo krásné a poučné vidět, že tohle nastavení je v lidech přirozeně, není potřeba na nic tlačit. Jen to teď nějakou dobu nebylo vidět a na čas tahle potřeba souladu s celkem byla přehlížená. Stačí však i poměrně malý impulz k tomu, aby se tahle transformace k harmonii odehrála, respektive ono se to stane tak nějak samo 🙂 A když už jsme u toho, ono i moderní atonické umění má cosi do sebe 😉
Leave A Response