Zamilujte se do běhu

„Ani minutu tohohle zkurvenýho pohybu nechci dělat nadarmo!“ prohlásil můj kamarád, když si pořídil měřič tepové frekvence. Nemám nic proti měření tepové frekvence, je jistě velice poučné a inspirativní ji při fyzické aktivitě sledovat. Musím se nicméně přiznat, že z přístupu „musíš běhat aspoň tři čtvrtě hodiny v kardio zóně, pak to teprv má smysl, pak teprv začneš spalovat tuky“ se už pomalu stává klišé. Dnes už známe mnoho příjemnějších a účinnějších cest, jak hubnout. Navíc se tím opomíjí spousta dalších pozitivních přínosů, které může pravidelné běhání přinášet. Zejména je však tento přístup značně demotivující – v podstatě jde o velice přesný návod na to, jak běhat vůbec nezačít, nebo sice začít, ale po pár vyčerpávajících pokusech opět přestat a nikdy se už k běhání nevrátit. Což je velká škoda.

Přiznám se, že tento článek píšu nejen pro vás, ale také pro sebe. K běhání jsem si vypěstoval velice kladný vztah. Když běžím, plně se ponořím do rytmu tohoto pohybu. S každým skokem se víc a víc uvolňuji a vše, co mě tíží, doslova i přeneseně odevzdávám zemi. Jsem čím dál tím lehčí, jako bych letěl. Baví mě pozorovat, jak mé tělo dýchá, jak ho běh oživuje. Cítím, jak mnou proudí energie. Plynu společně s přírodou kolem, která se neustále mění. Cítím se být její součástí, dech mě s ní spojuje. Cítím tichou radost a hluboké spojení sám se sebou.

I přes tuto velkou lásku, kterou k běhu cítím, to v našem vzájemném vztahu ne vždy klape úplně dobře. Vždycky jsem byl také mistrem v tom najít si spousty důvodů, proč zrovna teď neběhat. Nejdřív mi přišlo vůbec trapné běhat venku před lidmi, bál jsem se toho, že to bude vyčerpávající a nepříjemné a nebudu na to mít energii. Pak přišly další výmluvy. Teď zrovna na to nemám čas. V zimě se přece běhat nedá, protože je moc zima. V létě taky ne, to už je zas moc teplo. A na jaře a na podzim mívám obvykle lepší věci na práci, než se zabývat nějakým běháním.

Pokud tohle také znáte, je tento článek nejen pro mě, ale i pro vás. Ukážu vám, co všechno může běhání přinést, podělím se o cesty, jak běh do svého života dostávám já.

Není ovšem pravdou, že by lidé běhali málo. Často potkávám v parcích spoustu různých běžců. Mnoho z nich však běhá stylem „odpískám si tady tu hodinku, abych spálil ty zpropadené tuky, a budu mít splněnou povinnost“. Věnují více pozornosti měřiči tepové frekvence, než svému tělu. Ubohé tělo je tak skrčené v jakési nepřirozené pozici, je na něm vidět, že ho běh trápí. Ani si snad nechci představovat, co takovýto styl běhu provede s jejich zkrácenými bedry, zatuhlým krkem, jak se po takovémto pravidelném běhání budou cítit kolena.

Správná technika je základ – to platí při každém pohybu a cvičení. Technika je oním pomyslným dlátem, kterým socháme svoje vysněné tělo. Běhat bychom měli především úsporně a uvolněně – zapojovat co nejmenší množství svalů potřebných pro pohyb vpřed, při každém odrazu uvolnit veškeré napětí, které pro běh nepotřebujeme. Ideálně by se při každém dopadu měla dopadová vlna šířit volně celým tělem – mnohdy však naráží na naše napětí a bloky. Pokud při běhu pozorujeme, co se s naším tělem děje, můžeme tyto bloky vědomě uvolňovat a dovolit, aby tato vlna prostoupila celým tělem – od nohou přes pánev, trup, ramena a krk až po hlavu a obličej. Brzy asi zjistíte, že běhat tímto způsobem vyžaduje poměrně značné zapojení břišních svalů. Z nich by totiž každý přirozený pohyb měl vycházet. Pozorně prováděný běh tak vrací přirozenost našemu postoji a lehkost našemu pohybu. Uvolňuje i výraz v obličeji – prostě jsme krásnější a přitažlivější.

Běh je očistou pro tělo i ducha. Uvolňuje a čistí fyzické i emocionální bloky a přispívá tak k pocitu pohody a vyrovnanosti. Posiluje srdce a krevní oběh, napomáhá proudění lymfy a odstraňování toxinů z těla. Úžasně čistí kůži a znám mnoho lidí, které zachránil od jinak neustupujících beďárů. Běh je také skvělou aktivní meditací – jeho rytmický pohyb nám pomáhá uvolnit se více do toho, co je, spojit se sami se sebou a soustředit se na to stálé v neustále se měnícím světě. Svět kolem vás běží, vy vlastně zůstáváte na místě, plně spojení s tím, kdo běhá. Je to často taky skvělá možnost, jak trávit čas v přírodě. A příležitost vidět veverku, jak se posledně povedlo mně. A ano, po běhání se opravdu i hubne 🙂

V druhém díle článku se podíváme na to, jak s během skutečně začít a nepřestat.

Líbil se vám článek? Sdílejte jej s přáteli, ať si jej může přečíst každý, komu by mohl být užitečný.

Pokud chcete číst další podobné náměty k zamyšlení, nápady a inspirace, zanechte zde svůj email pro zasílání novinek. Chcete-li vědět více, přečtěte si více o tomto blogu.