Půst

Je pravda, že otevřít rubriku o výživě článkem o půstu je lehce ujeté, ale možná ne tak zcela. Právě jsem ukončil pětidenní půst a během těch pěti dnů jsem nesčetněkrát dostal otázku „proč?“ Rád bych se tedy podělil o své zkušenosti s půstem a tím, co mi do života přináší.

Předně chci říct, že tento článek není žádnou agitací k půstu, ani podrobným návodem, na to jsou na webu jiná místa. Podělím se o to, jak to dělám já, a co jsem během svých postních zkušeností zjistil. Najdete zde pár tipů, které mi přišly důležité a zajímavé, a které by mi ušetřily jisté nesnáze, kdybych o nich už na začátku věděl a počítal s nimi. Delší půst jsem držel v životě asi šestkrát, nejdelší z nich byl půst desetidenní. Provádím to tak jednou za rok až dva.

Co je tedy vlastně půst? Půst, neboli fyziologicky prospěšné hladovění, je doba, kdy se dobrovolně zřekneme příjmu veškeré potravy. Pijeme jen čistou vodu – studenou nebo horkou – přičemž horkou vodu mohu vřele doporučit – dělá při půstu naprosté zázraky, krásně uklidní celý trávicí trakt, dodá člověku energii a zlepší pocit při půstu.

Co se při půstu fyziologicky děje? V prvních dnech tělo začne spotřebovávat zásoby glykogenu ze svalů a jater. Ty během jednoho až dvou dnů vyčerpáte a začne spalování tuků a bílkovin. Zhruba druhý až třetí den je nejnáročnější, do těla se vyplavuje množství splodin z nedokonalého spalování a toxinů. Mohou nastávat bolesti hlavy a nevolnost. V této době také můžete silněji pociťovat hlad. Oproti očekávání však musím upozornit, že půst se nerovná trvalému utrpení v pocitech hladu. Období hladu a slabosti přicházejí ve vlnách, a s postupujícím půstem je čím dál více střídají pocity uvolnění a euforie.

A proč vlastně něco takového dělat? Pro mě je půst vždycky příležitostí k očistě těla i ducha. Je to příležitost k výraznému zjemnění a zvědomění celého života. Delší půsty mnozí používají i k léčení těžších onemocnění, jako je třeba rakovina. Fyzicky dochází k tomu, že tělo začíná spotřebovat nejprve ty části sebe sama, které jsou staré, nepříliš potřebné, nemocné. Mnohé orgány mají příležitost si odpočinout a zbavit se toxinů. Fyzická síla se snižuje, takže začnou povolovat i trvalá napětí svalů – a začnou se uvolňovat emoce, které tyto svaly drží. To vás může docela zmást a vyděsit, pokud s tím nepočítáte. Půst je totiž i výrazná emocionální a energetická očista. Výrazně doporučuji, aby se součástí půstu stala meditace – nestranné pozorování toho, co se ve vás děje. Spojení těchto dvou nástrojů je nesmírně mocné.

Při půstu totiž vycházíte ze svých automatismů. Najednou nemůžete mnohé své skryté touhy a potřeby uspokojovat jídlem, takže na ně najednou je mnohem více vidět. Mnohé vaše zvyky a závislosti náhle nedostávají svou stravu a vy můžete vidět jejich jádro. Mohou také vyplouvat jiné vzorce a strachy. To vše je velice poučné a léčivé. Učíte se nespoléhat se jen na energii zvnějšku, ale obracet se ke svému vnitřnímu zdroji.

Pro mě byla úžasná zkušenost při jednom z prvním půstů, když jsem seděl vedle spolubydlícího, který si právě dával úžasnou večeři. Nejdřív jsem mu samozřejmě nesmírně záviděl, ale pak jsem si uvědomil – vždyť to není jediná volba, mohu se s ním spojit a sdílet s ním jeho zážitek. Popustit uzdu své fantazii a to jídlo si užít s ním. A ono to fungovalo. Najednou nebyl žádný nedostatek a ucítil jsem svobodu toho, že svou vnitřní zkušenost a přístup si volím, nezávisle na vnějších okolnostech. Tato zkušenost sama o sobě byla velice cenná a obohatila mě na mnoha jiných rovinách, než je jen jídlo. A takové věci se při půstu dějí často, každému přichází to, co potřebuje, jen když je otevřený a umí naslouchat životu.

Postupně v procesu půstu přichází uvolnění, odevzdání se – ve chvíli, kdy přijmeme, že nemá smysl s tím bojovat a přijmeme to. Pak se to najednou obrátí a člověk má nesmírné množství energie – která nepatří jen jemu, je to energie, která je tady všude a která je mu volně k dispozici. Najednou je pro všechno více prostoru (i časově, nevěřili byste, jak velkou část dne trávíte běžně tím, že přemýšlíte, co byste si mohli dát k jídlu, kde to sehnat, jak to připravit, sníst…), je větší odstup. Zbystřují se smysly a stáváte se přítomnějšími. Užíváte si vůně, cítíte lehkost ve svém těle, jak v něm volně proudí energie. Mysl je čistá a jasná a můžete tvořit s inspirací.

Také jsem si všimnul, že se během půstu tříbí chuti. Po určité době začnou mizet nutkavé chutě, které vyplývají z návyků, a začnete být víc citliví k tomu, co tělo opravdu chce a potřebuje. A hlavně – začnete si jídla a jeho chuti vážit, plně ji vnímat, být při jídle přítomni. Půst tak může být možností průlomu, možností ujasnit si, jak vlastně chci, aby vypadala moje strava, jakou péči jí chci věnovat.

Po půstu je nesmírně důležité začít opatrně a naplánovat si takzvanou návratovou dietu. Ta by měla být přibližně stejně dlouhá jako období samotného půstu a měli byste se po ní postupně vracet k běžné stravě – respektive ke způsobu stravování, které chcete jako běžné zavést. Správně provedená návratovka je i klíčem k udržení fyzických a psychických přínosů půstu – když se řídíte pokyny, můžete si období euforie a napojení na vlastní zdroj udržet mnohem delší dobu – a možná s ním už zůstat 🙂

Zde chci upozornit – naprosto ideální by bylo si tuto návratovou dietu dopředu naplánovat, kolik čeho přesně kdy máte sníst – a pak se jí držet. Období návratu k běžné stravě je psychicky ještě náročnější než samotné období půstu – při půstu je tak nějak jasné, že nesmíte jíst nic – ale jakmile víte, že něco už jíst můžete, tak vás vaše mysl velice snadno ukecá, že se „přece tolik nestane, když si dáte to a to“ – někdy se nic nestane, ale mnohdy si tím můžete více či méně ublížit. Mluvím z vlastní zkušenosti – v podstatě se mi nikdy nepodařilo návratovku udržet přesně tak, jak bych chtěl, zhruba v polovině jsem se začal od ideálu lehce odklánět.

A jak by návratovka měla vypadat? Jsou různé návody. Mně se po zkušenostech osvědčilo dát si lehce napařenou zeleninu – tak, aby byla už trochu změklá, ale ještě ne příliš. Dávkou je jedna hrst. Toto jídlo šetrným způsobem probudí a dočistí trávicí trakt. Připravte se na to, že si možná poprvé opravdu užijete, jak chutná petržel, mrkev nebo třeba rajče. Když jsme tedy u rajčete – dávejte pozor na vše, co má slupky nebo podobné ostřejší části – pro nepřipravená střeva to může být celkem utrpení. Také ovocné či zeleninové šťávy, které se leckde pro návratovku doporučují, nejsou úplně ideální, protože pro nepřipravenou střevní sliznici jsou příliš agresivní. Zaváděl bych je až v průběhu návratovky. Vyvarujte se kořeněných jídel – ze začátku žádné feferonky, česnek a podobně. Pokud ovšem netoužíte po tom zažít úžasnou zkušenost, kdy strávíte několik hodin v křečích 🙂 Ani slivovice není na lačný žaludek úplně vhodná – bohužel vlastní zkušenost 🙂

Obzvláště po delším půstu zprvu nebudete jíst moc. Dáte si jedno rajče a zasytí vás na půl dne. V prvních dnech se držte převážně zeleniny a ovoce, pomalu začněte zavádět i přílohy (brambory, rýže), nejprve opravdu malé množství, postupně jej zvyšujte. Důrazně doporučuji počkat s čímkoli, co obsahuje bílkoviny – maso, vejce, mléko, mléčné výrobky, ořechy – až na konečnou fázi návratovky. Proč? Jednak jsou náročnější na trávení, ale především tělo po půstu zoufale potřebuje doplnit sacharidy. Tak zoufale, že i když mu hodíte bílkoviny, začne z nich složitě sacharidy vyrábět – a následkem toho se vyplaví mnoho splodin, z čehož vám bude velice nevolno.

Půst nemusíte držet jen takto dlouhý, celkem prospěšné je zavést si do harmonogramu jeden postní den – jednou týdně až jednou měsíčně. Pro tělo je to příležitost si vydechnout a očistit se. Více na toto téma třeba v příštím článku na téma cyklování ve výživě.

Tak tolik mé zkušenosti a postřehy, budete-li mít vlastní zkušenosti, klidně se o ně tady podělte, pokud máte otázky, neváhejte se ozvat na mail. Přeju, abyste se případného postění dokázali zhostit odpovědně a aby vám přineslo to, co od něho čekáte.