Krok 1 – klíč k vědomí a pravdě

Svět je takový, jaký si myslíme, že je.

Začněme poněkud prakticky.

Ležím doma s bolavou hlavou a zvýšenou teplotou. Pročítám si článek k prvnímu kroku a běduji, že je nechutně teoretický. Snažím se napsat nový, ale vytí psa z pokoje nade mnou spolehlivě zabíjí jakoukoli tvůrčí myšlenku. To jsem to dopracoval, Už už začínám hořekovat nad tragičností celé téhle situace, když v tom… STOP! Svět je takový, jaký si myslíš, že je. Co když mi má nemoc dává prostor zastavit se a vytí psa je vlastně krásnou inspirací, jak celé povídání začít? Vytí náhle jako zázrakem ustává a já se pouštím do psaní.

 

 

Není to samotné dění ve vnějším světě, co na nás má vliv. Je to způsob, jakým o tom vnějším dění uvažujeme, jaký mu dáváme význam. Nejdřív si ale položme otázku – jak se vlastně o světě „tam venku“ dozvídáme? illusionSvět venku vlastně vůbec nevypadá tak, jak ho vnímáme, je to složitá směsice různých vibrací a vlnění. Našimi smysly vstupují rozličné fyzikální informace, které se ve smyslových buňkách mění na nervové vzruchy. Ty se dostanou do mozku, který je jistým zázračným a dosud nepochopeným způsobem promění v obraz v našem vědomí. Až zde se tedy setkáváme s vnějším světem. Žádný lepší svět, než je ten v naší mysli, k dispozici nemáme.

Realitu tedy nevnímáme přímo, ale skrze jakýsi odraz v našem vědomí. Tato mapa může být více či méně kvalitní, může nám poskytovat více či méně možností, v zásadě to ovšem je stále jen mapa. Příliš často přitom začneme zaměňovat svou mapu za realitu. Začneme věřit svým myšlenkám a považovat je za pravdu. Ten, kdo odpovídá naší mapě, pravdu „má“, ten, kdo je s ní v rozporu, pravdu „nemá“. To je vysvětlením onoho záhadného úkazu, že z nějakého prapodivného důvodu „máme“ pravdu daleko častěji než druzí lidé 🙂 Je velice lidské být přesvědčený o vlastní neomylnosti. Když se přitom podíváme na dějiny vědy – lidé každé epochy si byli svou pravdou naprosto jistí, i když se později ukázalo, že to pravda tak docela nebyla. Proto snad mohl v roce 1832 ředitel patentního úřadu ve Washingtonu prohlásit toto: „Navrhuji zrušení patentního úřadu. Všechno už bylo objeveno a nového nic objevit nelze.“

Pravdu přitom ani v nejmenším nezajímá, co si o ní kdo myslí. Nemůžeme ji „mít“. Slunce tu je, hvězdy tu jsou, stromy tu jsou, ať už si o tom myslíte co chcete. Máme tu tedy vlastně dva světy – svět pravdy, v němž žijeme, a svět mysli, který vytváříme. Oba jsou přitom v pořádku, oba k životu patří. Problém nastává, když je zaměňujeme, když začneme svět mysli považovat za pravdivý. A ještě citelnější to je, když je onen „pravdivý“ svět naší mysli v rozporu s realitou. Potom vší silou bojujeme za to, abychom změnili svět „tam venku“, aby vyhovoval našim představám, místo toho, abychom začali prověřovat, zda jsou vlastně naše představy platné.

Když si začneme uvědomovat, že svět je takový, jaký si myslíme, že je, náš život se změní. Pokud je celý svět, který známe, uvnitř naší mysli, nemusíme chodit nikam daleko, abychom ho mohli změnit, pokud nám nevyhovuje. Když rozšíříme mapu světa v naší mysli, uvidíme náhle možnosti, které jsme dříve neviděli. Pochopíme, že své myšlenky si můžeme volit a využívat je jako tvůrčího nástroje, kterým vytváříme svůj osobní příběh. Nebudeme tolik lpět na vlastních názorech a přestaneme se na druhé zlobit za to, že jejich pravda neodpovídá našim představám – najednou nám to přijde stejně absurdní, jako kdybychom se zlobili na to, že někdo kreslí jiný obrázek než my.

Jak žít podle principu „Svět je takový, jaký si myslíme, že je“? Zaregistrujte se a získejte tak pracovní list plný praktických námětů a nástrojů, pomocí kterých můžete tento princip ve svém životě více aktivovat!

This MailChimp shortcode is now deprecated. Please insert the new shortcode to display this form.

Leave A Response

* Denotes Required Field